O víkendu 12. – 13. 10. 2024 se to na bakovském náměstí hemžilo lidmi. Konalo se zde orobincové sympozium, setkání se zastupiteli v bývalém OD Jizera, v Muzeu Bakovska byla vernisáž výstavy výtvarných prací žáků bakovské základní školy a pracovní díly pro děti. Mnozí z Vás si udělali procházku do města před polednem s tím, že na náměstí „něco zakousnete“ a pak navštívíte některou z dalších akcí.

Je nám moc líto, že jste z Restaurant Day odcházeli se smíšenými pocity nebo dokonce nespokojení. Někteří prodejci, byť byli domluveni s předstihem, svoji účast před konáním akce zrušili. Omluvou byla nemoc, ale také technické problémy. Jelikož to bylo opravdu na poslední chvíli, nepodařilo se nám sehnat adekvátní náhradníky a z tohoto důvodu převažovalo na akci sladké občerstvení. Věříme, že během příštího Restaurant Day se podaří Vaše očekávání naplnit.

Foto: Lukáš Bígl

Ve dnech 12. a 13. října 2024 se v budově staré radnice v Bakově nad Jizerou uskuteční již 2. ročník akce s názvem Bakovský orobinec. Tradice orobincové výroby na Bakovsku sahá hluboko do minulosti, konkrétně do počátku 18. století a je spojena s mnichy kapucíny, kteří tuto dovednost přivezli z Itálie. Produkce tašek, obuvi do chléva, klobouků, ale i rákosového zboží se stala rozšířeným způsobem přivýdělku většiny bakovských domácností. Postupně v 2. polovině 19. století vznikaly firmy, které orobincovou výrobu soustřeďovaly a zároveň získávaly odbytiště daleko za hranicemi českých zemí. Na přelomu století se hitem staly klobouky do tropů, tzv. holubovky, které používali např. vojáci v severní Africe. Obchodník František Oplt přišel s novým postupem pletení, tzv. bakovskou padesátkou, která je dodnes základním prvkem všech výrobků. Zhruba 70 % zboží šlo na počátku 20. století na export. Bakovský orobinec byl prezentován na četných výstavách, jmenujme alespoň Zemskou výstavu v Praze (1891) nebo Světovou výstavu v Rio de Janeiru (1922). Posledním velkým úspěchem byla účast na Světové výstavě v Bruselu (1958). Tzv. bruselský styl ovlivnil i design orobincového zboží, zejména kabelek a kloboučků. Obdivovat je můžete v turistické sezóně v Muzeu Bakovska, kde se nachází unikátní expozice věnovaná orobincové výrobě. 50. léta bohužel zlikvidovala domáckou orobincovou produkci a všichni pletaři a pletařky byli sloučeni do jednoho Okresního podniku služeb. Po sametové revoluci OPP zanikl. Výrobu se pokoušeli vzkřísit Ilja Karmazín a Karel Fridrych, kteří do roku 2014 provozovali orobincovou dílnu na Malé Bělé.

V současnosti přežívá tato tradice v osobě paní Ivety Dandové, dceři Ilji Karmazína, která jako jediná ovládá pletení po bakovském způsobu pomocí tzv. padesátky a je držitelkou titulu Nositel tradice lidových řemesel. Techniku pletení předává paní Dandová nejen svým dvěma dcerám, ale v rámci lektorské činnosti povede na Bakovském orobinci kurz pletení pro úplné začátečníky i mírně pokročilé (pokračovací kurz z minulého ročníku). Cílem je tuto jedinečnou techniku udržet a vychovat následovníky, kteří tradici ponesou dále.

V rámci dvoudenního programu proběhne dále beseda o pletení z ostatních přírodních materiálů pod vedením pana Ivana Sošky, setkání pamětníků a orobincová módní přehlídka, kde žákyně zdejší základní školy předvedou nádherné módní doplňky, jako jsou kabelky a klobouky. Nedílnou součástí je výstava výrobků z orobince. Stejně jako loni pořadatelé osloví veřejnost s prosbou, aby lidé na výstavu přinášeli orobincové předměty, případně je darovali do muzea. Pro děti je připraveno loutkové představení O bakovském orobinci a tvůrčí dílna v prostorách Muzea Bakovska, které je spolu s Kreativním centrem Zvířetice, paní Dandovou a Městem Bakov nad Jizerou spolupořadatelem celé akce. Vše doplní fotoateliér s možností vyfotit se s orobincovými doplňky. Novinkou letošního ročníku bude pokus o upletení rekordní padesátky. Po oba dva dny začíná program v 10:00 a končí mezi čtvrtou a pátou hodinou, kurz bude vždy zahájen o dvě hodiny dříve, tj. v 8:00. Věříme, že letošní ročník přinese nové podněty, jak k této unikátní regionální tradici přilákat více pozornosti, aby se orobincová výroba nestala pouze záležitostí minulosti.

Muzeum Bakovska připravilo pro žáky 1. stupně zhruba hodinové programy, které mají za úkol děti seznámit s fungováním muzea a jeho činností. Jako první nás navštívili druháčci. Pro ně byl určen program s názvem „Co je muzeum“. Společně jsme prošli pravidla bezpečného chování v muzeu, popovídali si o tom, co v muzeu můžeme nalézt, a formou skupinové hry jsme si prohlédli stálou expozici, kde měly děti vyhledávat čísly označené předměty. Cílem bylo předmět správně pojmenovat a říci, k čemu sloužil. Mnozí si z muzea odnesli zcela nová slova, která do té doby neznali, jako je kalamář, hoblík nebo kolovrátek.

V úterý 1. října nás navštívilo divadélko Koloběžka s Houbařskou pohádkou. S touto pohádkou jsme se přenesli do světa hub k čerstvě vyklubanému Hříbkovi, nafoukané Hraběnce Muchomůrkové, houbí Babce a zlobivému Honzovi, který se neumí chovat v lese a napraví ho až spravedlivý čaroděj. Představení se nám všem moc líbilo a rádi přivítáme divadélko Koloběžka s další pohádkou.

Dva poslední zářijové víkendy byly v muzeu zasvěceny výstavě Velký svět malých vláčků. Vzhledem k tradici této akce a oblíbenosti modelových železnic se už dopředu dalo tušit, že návštěvnost bude veliká. Za oba víkendy se na výstavu přišlo podívat celkem 632 zájemců. Nadšení modelářů, kteří s milimetrovou pečlivostí svá miniaturní kolejiště staví, se přenášelo i na příchozí. Nejen děti, ale i jejich rodiče zářili, protože hravost, kterou v nás vláčky vyvolávají, na chvíli překryla i slupku dospělosti.

K vidění byly tři typy modelů. H0 a H0m jsou největším existujícím rozměrem (poměr 1:87). V poměru 1:120 se staví železnice typu TT. Jak nám modeláři prozradili, lze sestrojit i kolejiště v ještě menším poměru. Pro tyto milovníky minivláčků se vžilo označení krotitelé blech. Naši modeláři ale dávají přednost preciznímu vypracování každého detailu nad rozsahem kolejové soustavy. Vše musí být jako v reálné krajině – lidé, domy, dopravní prostředky i přírodní prostředí. Na nákladních vozech se veze skutečné uhlí, v přímém přenosu můžeme sledovat zásah hasičů, na přejezdech čekají maličká autíčka různého stáří, mezi nimi Trabant, Tatra a další značky současné i veteránské. Světelný a zvukový doprovod ještě umocňuje dojem, že pozorujeme reálný provoz na železnici.

Nejrozměrnějším počinem byl model bakovského kolejiště mezi hlavním nádražím a zastávkou Bakov-město. Kromě obou nádražních budov (zastávku můžete vidět ještě v původní podobě) nechybí mosty nad Jizerou, ani skála lemující trať u hlavního nádraží. Do budoucna chtějí modeláři na tomto díle pokračovat a přidat k němu další, Bakovákům dobře známé objekty, jako je třeba hostinec Na Zastávce.

To, co už návštěvníci nemohli pozorovat, byla opakovaná údržba modelů, čištění kolejišť, promazávání, kontrola spojů mezi vagóny a funkčnosti ozvučení. Naši modeláři věnovali výstavě opravdu hodně ze svého volného času a za to se patří jim poděkovat.

Za fotodokumentaci děkujeme Jakubu Čermákovi.

Výstavu Velký svět malých vláčků navštívily poslední zářijový den třídy 0.P, 1.A, 1.B, 2.A, 2.B, 3.A a 3.B Základní škola Bakov nad Jizerou, které se po půl hodinách střídaly v našem muzeu. Byl to trochu maraton, ale vše se zvládlo a děti byly nadšené nejen z vláčků, ale i z možnosti vyzkoušet a pustit vlakové soupravy na železnici. Moc děkujeme pánům modelářům, kteří obětovali volný čas a umožnili dětem výstavu shlédnout.